Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nový Život 1. díl - Odhalená Historie

26. 5. 2012

 "Moc ti to přeju." usměje se na mě moje kamarádka před vchodem na letiště. "Tak pá a opatruj se." řekne a neubrání se slzám. "Nebreč." zasměju se a slzy ji utřu. Naposled ji obejmu a odcházím dovnitř. U vchodu ji naposled zamávám a valím pryč. Opravdu nerada ji tady nechávám samotnou. Nejradši bych tady s ní zůstala, ale potom co se stalo si to nemůžu dovolit. Nemám na výběr. Vyhodili mě z česka. Jméno jsem si musela změnit a musím odejít pryč. Před rokem jsem málem zabila českého prezidenta. Měla jsem takový štěstí že mě nezavřeli. Já to ale neudělala naschvál. Byla do nehoda, ale nikdo mi nevěří. Stojím u přepážky a odebírají mi kufry a kontrolují mi pas. Nakonec projdu a už jenom čekám až ohlásí můj let do Jižní Koreje. Všichni na mě vejrají jak na debila. Sice jsem byla v televizy a zná mě dost lidí, ale netušila jsem že to viděli všichni. "Hele mami. To je ženská, která málem zabila toho prezidenta." šuškala opodál nějaká malá holka své mamce a čučela na mě. Jí nikdo asi neříkal, že když někoho pomlouvá tak ať se na něj nedívá. Já si povzdechla a zadívala jsem se do země.

Po dlouhém čekání jsem konečně uslyšela jak hlásí můj let. Vstala jsem a vydala jsem se k letadlu. Pořád jsem se dívala do země a vrazila jsem do nějaké osoby. "Ehm...Promiňte, opravdu jsem nechtěla." zakoktala jsem a rychle jsem oné osobě pomáhala na nohy. On se zatvářil jako by mi nerozuměl. "Joesong haeyo." řekl a já pochopila, že je to korejec. "Moc se vám omlouvám." řekla jsem korejsky a on se na mě podíval. Já spatřila jeho krásné hnědé oči. Úžasem jsem otevřela hubu, ale došlo mi že musím vypadat jak dement tak jsem ji rychlostí blesku zavřela. Rychle jsem ho vytáhla na nohy. "Pardon, spěchám a omylem jsem do vás vrazila. Je mi to moc líto." znova jsem se omluvila a rychlou chůzí jsem utíkala k letadlu. "Vy letíte do Koreje? Já taky." zasmál se a rozběhl se za mnou. Rychle jsme nastoupili a oba jsme hledali svoje místa. Já si svoje našla a pozorovala jsem ho jak hledá to svoje. Během chvilky se dostal ke mě, podíval se na čísla sedadel a usmál se. "Jak tak vidím, máme místa hned vedle sebe." řekl a posadil se. "Jak se vůbec jmenuješ?" zeptal se mě. Já odtrhla pohled od okýnka a kukla jsem po něm. "Chceš moje jméno od narození nebo změněný jméno?" nadzvedla jsem jedno obočí. "Ou...To co používáš teď." usmál se. "Kim Tin-Ah." odpověděla jsem. "A to tvoje minulý?" zeptal se. "Vážně to chceš vědět? K čemu ti to bude když už ho nepoužívám." odcekla jsem. "Jsi nějaká naštvaná. Já jsem Eunhyuk." zasmál se. Bože kde bere tolik veselosti. "Jsem si říkala, že mi seš nějakej povědomej, ale víš co, mám trochu jiný starosti něž jásat nad tím, že tě vidím." procedila jsem mezi zuby a dál jsem se věnovala oknu. "A můžu vědět co máš za starosti?" koukl na mě se zájmem v očích. Já ho propálila naštvaným pohledem. "Už jsem zticha." špitl a udělal si větší pohodlí. "Konečně." řekla jsem spíš pro sebe.
Let je to opravdu dlouhej a neubránila jsem se únavě a proto jsem usnula. Probudil mě až pohled Eunhyuka. Vejral na mě a já nemohla spát. "Co tak čumíš? Jsem zajímavá nebo co?" zeptala jsem se dost otrávěně. "No jsi hezká to tvoje oblečení je dost vyzývavý, tak jasný že jsi zajímavá." zasmál se Eunhyuk a já na něj vytřeštila oči. "Ty jsi řekl, že jsem .... Hezká?" nevěřila jsem vlastním uším. On jenom přikývl a uculil se. Já mu úsměv opětovala. Pak jsem se podívala na svoje hadry. Má pravdu, kraťásky a tilko je fakt vyzývavý, ale je léto a stupňů jak v troubě tak přece nebudu mít rolák a tepláky. Chtěla jsem mu říct, že on je taky hezkej, ale to by nemuselo dopadnout zrovna dvakrát dobře. "Zapněte si prosím svoje pásy, přistáváme." oznámila nám letuška. "Huráá!! Už mě bolí prdel z toho sezení." zaradovala jsem se a šup si zapnout pásy. Eunhyuk se mojí poznámce nemálo zasmál. Během chvilinky jsme konečně stáli na pevné zemi. "Na jak dlouho tady budeš?" zeptal se Hyuk. "Na pořád. Jenom takovej malinkej problém. Nemám kde bydlet." zasmála jsem se abych překryla obavy. Fakt nerada bych bydlela na ulici. Hyuk vypadal jako by se zamyslel a nakonec mu nad hlavou bleskla malinká žárovička. "Tak pojď bydlet k nám. Kluci budou určitě nadšení." zaradoval se Hyuk z dobrýho nápadu. "To nepůjde. Nechci vás otravovat." sklesla jsem. "Ale jdi ty. Jasně že nás nebudeš otravovat." usmál se Hyuk. Zase ten jeho úsměv. Mě z něj snad klepne. "Fajn, ale pod jednou podmínkou." řekla jsem a Hyuk se na mě podíval. "Co to za podmínku?" ušklíbl se. "Jenom na pár dní. Do doby než si něco najdu a pak mě necháte jít. Jasný?" zvedla jsem hlas a dala jsem do věty jasnej důraz. Hyuk sklesl. "Fajn." řekl sklesle. Já ho poplácala po zádech a šla jsem napřed. Hyuk mě doběhl a zavedl mě k autu, které tam na něj čekalo. Ochozně mi otevřel dveře a já nastoupila a Hyuk nasedl hned zamnou. Za pár minut jsme dorazili na místo. Hyuk mi pomohl z auta a rychle jsem si pobrala svoje věci a následovala jsem Hyuka do domu. Výtahem jsme vyjeli nahoru a před dveřma do jejich bytu Hyuk začal z kapes štrachat klíče. Odemkl a vešli jsme dovnitř. V bytě ale nikdo nebyl. "Kde jsou všichni?" zeptala jsem se Hyuka. Hyuk jenom pokrčil rameny a ukázal na jeden z pokojů. "Ten je tvůj." řekl a zaplul do toho svého kde si vybalil. Já tiše nakoukla do určeného pokoje. Všude bylo čisto což mě trochu překvapilo. Jen jsem nad tím pokrčila rameny a šup si to zpohodlnit. Hadry jsem narvala do skříně a na stůl jsem taky naházela pár věcí. "Máš hlad?" zařval Hyuk, abych ho slyšela. "Trochu." odpověděla jsem a slyšela jsem otevření dveří od kuchyně. Já šla za ním. Hyuk už poskakoval po místnosti sem a tam. "Abych řekl pravdu já mám děsnej hlad." zasmál se. "Co jsi vlastně dělal v česku?" zeptala jsem se ho a posadila jsem se na jednu ze židlí. "Malej výlet." odpověděl a hodil předemě talíř s chlebem mázlým marmeládou. Já se do něj s ochotou zakousla. Hyuk si sedl vedle mě a taky se začal cpát. Oba jsme se cpali až nám knoflíky u kalhot pukaly. "Kdyby nás teď viděli kluci tak nám vlepí takový pohlavky, že se nám hlavy otočí o 360 stupňů." rejpl si Hyuk a znova si nacpal plnou hubu chlebem. Já se neudržela a pukla jsem smíchy. Hyuk se ke mě přidal a teď už jsme byli fakt jak dva idioti. "Hej teď už mi řekneš ty tvoje starosti?" začal zlehla Hyuk. "Fakt je chceš slyšet?" podívala jsem se na něj. On kývl a jeho očka se proměnili v psí. Já položila chleba a začala jsem vzpomínat. "Před rokem jsem se dostala do pořádnýho maléru." začala jsem a Hyuk mě pozorně poslouchal. "Byla jsem pozvaná na návštěvu k českýmu prezidentovi. Jenomže se stalo to, že .... No prostě taková nehoda, při které jsem ho málem zabila. Musela jsem jít před soud a tak jsem prostě řekla, že jsem za to nemohla, že to byla jenom nevinná nehoda. Měla jsem velký štígro že mě neodsoudili, ale musela jsem splnit požadavky státu. Nechat si změnit jméno, vzhled a odjet mimo česko a už se nikdy nevrátit. Rozhodli se že bude nejlepší kdybych odjela i mimo Evropu a zařídili mi let sem. Samozřejmě byli kontaktovaní i korejští policajti a dávají si na mě velkýho majzla." řekla jsem mu všechno. Hyuk na mě vejral s hubou dokořán. "E...e...no...WOW!!" zakoktal se Hyuk. "Tak proto jsi byla taková naštvaná." zamyslel se Hyuk. Já jen kývla. "Nechceš dojíst ten můj chleba? Zašla mě na něj chuť." ušklíbla jsem se a posunula jsem talíř směrem k němu. On zavrtěl hlavou a ukázal na koš. Já vstala a chlebíka jsem vyhodila do koše. "Ale nezměnil si na mě názor, že?" znervózněla jsem. "Myslíš ten názor, že jsi milá, hodná, přátelská, hezká? Ne nezměnil. Když to byla nehoda tak proč bych si o tobě měl myslet něco zlého?" usmál se a mě se pořádně ulevilo. V tom se ozval klíč v zámku od vchodových dvěří. Já a Hyuk jsme si vyměnili pohledy a pak jsme se podívali směrem ke vchodu....
 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Tak Hyukie, jo?

(JaeRa, 12. 8. 2012 15:30)

Mno... to teda čumím jak kráva na nový vrata, ale dobrý... Je to psané stylem 'Jak mi huba narostla, tak mluvím', ale naprosto se mi to líbí. Aspoň to není tak sladké!! :DDDDD
A co, že Hyukie? Hehe, můj oblíbenec! A kde jsou další díly? Jsem zvědavá, co kluci na tebe :D

Re: Tak Hyukie, jo?

(Kim Tin-Ah, 26. 8. 2012 15:12)

Další díly budou... někdy :DD Popravdě... Už ani nevím o čem jsem tam psala :DDD Ale neboj... Já se k tomu určitě vrátím a dám to nějak... dohromady :DD

Povídka

(Šuší, 7. 6. 2012 7:55)

Jé :D To je boží :)) Už se těším na druhej díl ;))